Vánoční historka aneb jak nám Snížek nadvakrát přišel

Pro mě bylo letos největším dárkem prozření mého nevlastního taťky, Roberta, který v minulých letech odmítal pořídit mě sestřičce pod stromeček zvířátko. Nejdříve chtěla psa, pak kočku a poslední dva roky by jí bohatě stačil křeček. Ovšem Robert byl neoblomný. Tvrdě si stál za svým. No a letos, když jsme si potají četli Adélčin dopis jeziskovy, stálo tam tučně a přes celou stranu: "Milý ježíšku, přeju si jen dvě věci: abychom byli všichni zdraví a křečka. Budu se o něj starat a mít ho ráda. Adélka." Musím říct, že nás to oba dojalo. Stáli jsme tam tak rozněžnění nad tím dopisem, mírně slzeli, užívali si tu chvíli, když v tom Robert ze sebe vyhrkl: 

"Tak já jí ho koupím..."

"Cože?" vykulil jsem oči

"Říkám, že jí ho koupím..."

Druhý den byl Štědrý. Adélka odešla dopoledne ke kamarádce a tak jsme na přípravu celého tohohle překvapení měli dostatek času. Ozdobili jsme strom. Já začal schovávat dárečky do skříně, když v tom slyším výkřik:

"Ty vole, to snad, doprdele!", Robert se vrátil ze sklepa

"Něco se stalo?" reagoval jsem

Robert držel v ruce nový přírůstek do rodiny a s výrazem boxera po poraženém zápase mi oznámil: "Nevydržel to"

"Nevydržel co?" vykrnul jsem

"No...tu zimu asi, já nevím." dodal Robert

"Tys ho nechal ve sklepě?"

"No jako jo...kam jsem ho měl schovat, ježišmarja.."

"Pane bože, to snad není pravda. Vždyť tam je mínus! To tě mohlo napadnout.."

"Zabili jsme živýho tvora..." Začal slzet Robert

"Takže je po něm?" řekl jsem

"Jo, asi jo..." propuknul v pláč

"Prosímtě, nebul. No doprdele! Co budeme dělat?" zrudnul jsem

"Kolik je hodin?"

"Jedna.."

"Budou mít někde otevřeno.."

"Na středrej den?"

"Aspoň to zkusíme!"

Bez důstojného pohřbu našeho nového neboštíka jsme vyrazili hledat nového ve kterém by bylo jen o trochu víc života. Ve zkratce, všude bylo zavřeno. Teda kromě Mekdonaldu, ale osmažit jsme zrovna nic nepotřebovali. Vrátili jsme se domů a začali vymýšlet, co budeme dělat. Moje komedianství přišlo zrovna v tuhle chvíli vhod!

"Už to mám" řekl jsem radostně "Napíšeme příruční dopis..."

A tak se taky stalo. Adélka našla po stromečkem křečka s příručním dopisem a rozplakala se štěstím. Až jsem se v jednu chvíli bál, že se dopis celý rozmočí a k ní se nedostane to hlavní poselství, ale nestalo se tak a Adelka si mohla přečíst návod na používání, ve kterém stálo:

"Hezké Vánoce má milá! Protože jsem za poslední roky zjistil, jak.moc hodná holka jsi, vím že se o křečka zvládneš postarat a proto ti ho naděluji po stromeček. Jen pozor! Cestovali jsme společně až z Afriky a tak jsme vážili dlouhou cestu, tudíž bude křeček první tři dny tvrdě spát a odpočívat, aby byl zase fit." Ježíšek